od 26. 1. -1. 2. 2008

Soustředění se skládalo z třífázových tréninků. Podle trenéra Slabého se však pouze jedlo, pilo a spalo. Nicméně i to je pro fotbalisty důležité. Bohužel některé hráčky utrpěly menší zranění a to né vždy vlastní vinou, což bylo překvapující. Soustředění nebylo vůbec jednoduché! Zvláště, když vedení prohlásilo, že si jdeme dát lehoučký výklus, který vlastně znamenal několik kilometrů. Někteří měli problémy i se svými spolubydlícími, když museli za mrazivé noci otevírat okna-alespoň se otužil kolektiv. Nejkrásnější byl pohled ráno z okna, když jste přijeli z města, kde neni po sněhu ani stopy, když napadl krásný čerstvý sníh. Hned by jsme se šly koulovat a provozovat bobing, ale to byl strašlivý omyl! Sníh nás za nedlouho začal poněkud štvát, protože jsme zjistily, že se nepříjemně probořuje a my tím musíme vydat více námahy. Důsledkem těchto tréninků se stalo to, že jsme se vyhladovělí scházeli na jídlo o půl hodiny dříve a na trénincích jsme také byly s předstihem v naději, že budem dříve zase v posteli nebo pod sprchou. Avšak vyvrcholení dne bylo v krásnych zimních večerech. Posilování!!!!! Zvláště oblíbený byl medicimbál... Některé hráčky byly na konci soustředění tak zhypnotyzovány tímto míčem, že se ho potají snažily narvat do batohu, aby doma mohly posilovat! To se jim však nepovedlo, poněvadž naše manažerka má vše pečlivě spočítané! Když už jsme opravdu byly vyčerpány, pošetile jsme si začaly myslet, že když unavíme trenéra Slabého, že tím budeme mít pokoj. To byl však strašlivý omyl celého týmu! I když se poslední menšina do konce svých sil snažila, i přes ten nejstrmnější kopec, který tam jen mohl být, se nám našeho trenéra bohužel unavit nepodařilo! Bylo to prostě nemožné! Ba naopak, tímto gestem do trenéra vstoupila nová krev a jakoby chtěl pořád běhat....řekly jsme si, že tento plán se nám poněkud nepodařil......nevadí.....posléze jedna skupinka vymyslela a najivně si myslela, že když při běhu řekne dřepkinc, že si všichni hned sednou! To byl ale také omyl! Místo toho trenér Slabý začal vykřikovat kotrmelec a další různé pacviky...V naprostém zoufalství, že se nám ještě žádný náš lstivý plán nevydařil, jsme začaly vymýšlet písničky, které se ale kupodivu nevyplatily, zvláště pro člověka vedoucí skupinu... Nakonec jsme vymyslely gesto (bouchni to) s kterým jsme byly spokojeny! Po trénincích nás vždy čekaly vitamíny....Ani si neumíte představit, jaký je to pocit, když příjdete spocení a teď do sebe rvete citron.....Ale přes všechny problémy ( zdravotní, osobní, záchod..) jsme soustředění zvládly a můžeme být na sebe hrdý!!!§ Děkujeme všem, kteří to tam s námi museli vydržet!!!!!!

Prosím berte vše s reservou, přeci jenom my sami víme, jak to bylo :D:D

Zde jsou kopie jednoho z dokumentů na důkaz našeho strašlivého utrpení.........

Zimni_soustredeni_2008.doc (30 KB)    --- jak to vidí vedení